Minerální lázně Balda či Zlatá Studna leží na katastrálním území obce Jedlová, v nadmořské výšce 654 m n. m. v místě příjemném, útulném, před větry chráněném, uprostřed lesů. Po objevení zřídla lidé poznali, že voda je čistá a studená a má blahé účinky v rozličných chorobách a stává se požehnáním pro celé okolí. Hrabě z Martinic, tehdejší pán bysterský, dal postavit u léčivého pramene myslivnu a lesníka pověřil dohledem. Pozdější majitel bysterského panství František Rudolf z Hohen – Embsu přikázal postavit v blízkosti studnice kapli zasvěcenou Panně Marii, zámeček,  lázeňský dům, hostinec, dvě kryté kuželny a střelnici.

Léčivá voda na všechno

První informaci o minerálních lázních v Baldě podal veřejnosti v roce 1748 doktor lékařství a filozofie Václav Baltazar Petržilka. Ve svém obdivuhodném spise doktor Petržilka píše: „Půda kolem studánky je z úlomkovité a rozpadlé skály, která pozůstává většinou z písku a jílu, v nichž jsou i nerosty zlata. Když touto půdou voda protéká, čistí se a je velmi jasná. Čistící dusičnatá sůl, obsažená ve vodě způsobuje, že se nejen příjemně pije, ale že je i zdravá, poněvadž snadno prochází tělem… Povzbuzuje temperament, hasí žízeň, zřeďuje a vymývá hleny v žaludku a tak odstraňuje příčiny možných onemocnění. Je nazývána rychle působícím kořením. Teplota vody je v každé roční době 7 stupňů, přítok vody, který se počítá na šest mázů,  je stejný v nejsušším létě i v nejmokřejším ročním období.“ V závěru doktor Petržilka uvádí několik případů úspěšné léčby hluchoty, vodnatelnosti, plicních onemocnění, vředů, vyrážek, zažívacích vad, neplodnosti.

Oblíbené sídlo hrabat

Václav Hejtmánek ve svém překladu píše, že nejslavnější doby ve Zlaté studni bývaly, když “vrchnost na zámku v Bystrém sídlila a do lázní častěji zajížděla“. To bylo od poloviny18. až do 19. století, zvláště od nastoupení slavného hraběcího rodu Hohen-Embského, jehož původním domovem byly alpské země. Od té doby se lázně znamenitě zvelebovaly a často je navštěvovala vysoká šlechta, duchovenstvo, vojenští důstojníci a úředníci.

Po úmrtí baronky z Langetu v roce 1868 připadlo panství, tedy i Balda, habsburko-lotrinskému rodu, neboť Hohen-embsové vymřeli po meči i po přeslici. V roce 1879 u příležitosti 25. výročí sňatku vznešeného majitele Františka Josefa I. s bavorskou princeznou Alžbětou zvanou Sissi zasadili lázeňští hosté v blízkosti kaple jasan nazvaný Císařský strom. Jasan stojí u kaple Panny Marie dodnes.

Za visacím zámkem je uzamčen léčebný železitý pramen

Mezi pacienty byl i Jaroslav Vrchlický

Přelom století byl velice rušný. Zpravidla přijíždělo až 60 návštěvníků, mezi hosty se objevují němečtí podnikatelé, majitelé realit a úředníci s rodinami. V letech 1904 až 1906 navštěvoval “lázničky“ Jaroslav Vrchlický, který se léčil z reumatismu sbíraným lesním jehličím a koupával se ještě v primitivních dřevěných vanách.

Po I. světové válce objekty rychle chátraly a stávaly se nepoužitelnými. Na čas se tam v letech 1929 až 1930 ubytovali dřevaři z Podkarpatské Rusi, kteří pracovali na obrovské lesní kalamitě. Po jejich odchodu už nebylo stavení k využití, neboť “co nezničil zub času, zničili tito synové lesa“.

Ještě hospodářský rada Zimmermann se v roce 1935 pokusil o záchranu lázeňských objektů  a znovuzavedení provozu, uskutečnil však pouze pokrytí budov. Dílo zkázy bylo dovršeno po roce 1945. Došlo i na zámeček, známé a oblíbené lázeňské sídlo hrabat z Hohen-Embsu, jejich hostů a všech dalších návštěvníků, kterým byla příjemná léčebná kúra a osvěžení či bezstarostná kratochvíle, ale i kouzelné přírodní prostředí.

Konec unikátu

Stavitel Jan Michl získal na základě povolení ředitelství Státního statku v Bystrém  Okresního národního výboru v Poličce laciný stavební materiál k rozšíření sousední zotavovny. Původní Balda tak doplatila na bezohlednost, nedostatek kulturnosti a citu a až na kapli Panny Marie a myslivnu vzala zasvé. Jak k tomu mohlo dojít, je dnes už zbytečná otázka.

Nejbližší železniční stanicí je Polička a vlaková zastávka Pomezí, vzdálená od Baldy hodinu chůze. Místo je dostupné také z autobusových zastávek v Jedlové, Stašově, Pomezí a po silnici z Jedlové do Pomezí a Květné

Jan Půža