Současný stav porostů je výsledkem vlivů působících na les několik generací. Na počátku historické doby byla značná část této oblasti pokryta lesy, které byly součástí pohraničního hvozdu, táhnoucího se od Dvora Králové nad Labem až do Krkonoš. Tyto lesy sloužily potřebě komorních panství a kutnohorských dolů, kam se dříví plavilo po Labi. V 16. a 17. století a v 1. polovině 18. století se v oblasti těžilo velmi intenzivně, exploatačně.

Vznik smrčin

K prvním řízeným úpravám lesního hospodářství došlo pravděpodobně ve 2. polovině 18. století, do této doby spadají začátky umělé obnovy. Ta přivodila i preferenci smrku na úkor jedle a listnáčů a spolu s holosečnou formou, kterou se zde hospodařilo celé minulé století, silně ovlivnila současný stav porostů. Vznikly rozsáhlé stejnorodé smrkové porosty, ohrožované větrem i jinými škodlivými vlivy. Když v letech 1920 až 1923 zničila mniška 50 - 70 % porostů, byly holiny opět zalesňovány smrkem, popř. v řádkové síji směsí smrk, borovice, modřín.

Hlavními původními dřevinami, které rostly v celé oblasti Podkrkonoší, byly JD, SM, BO, BK, DB. Ve vyšších polohách převládal SM, JD, BK v různém poměru smíšení s celou řadou vtroušených dřevin. V níže položených částech oblasti převládaly hlavně listnaté dřeviny, zejména DB, z jehličnanů BO, částečně SM a JD. Současné složení dřevinné skladby je následující: SM 72,5%, BO 9%, MD 6%, DB 2% BK 4%, BR 3%, ostatní dřeviny 3,5%.

Geologické a klimatické poměry

Západní část území LS je geomorfologicky pahorkatinou, vrchovinou až hornatinou, od severu k jihu až jihovýchodu se snižující. Zaujímá rozsáhlou sníženinu mezi Krkonošemi a Kozákovským pásmem. Pahorkatina patří do výrazné oblasti podkrkonošského permokarbonu, typického převládajícím hnědočerveným zabarvením půd. Východní část je rozsáhlá sníženina s členitým povrchem vsunutá mezi hřbety Krkonoš a Orlických hor, která vyplňuje celý Broumovský výběžek. Na karbonských usazeninách následují permské, triasové a křídové usazeniny. Vzhledem k převaze středně živného podloží převládají kambizemě (hnědé půdy) oligo(mezotrofní) (na zelených břidlicích a permokarbonských pískovcích převládající).

Průměrné roční srážky kolísají mezi 650 - 900 (1000) mm. Délka vegetační doby mezi (130) 140 - 160 dny. Ze zastoupení edafických kategorií v PLO při mírné převaze  kyselé řady (především kat. K) nad živnou řadou (převážně kat. S) a nepatrném zastoupení ostatních řad a z převládnutí 3 -dubobukového, 4 - bukového a 5 - jedlobukového lesního vegetačního stupně vyplývá i zastoupení hospodářských souborů. Převládajícími soubory lesních typů jsou: 4S, 5K, 3K, 4K, 5S.

Skály, hory, vodní toky

Největší turistickou atrakcí jsou tu rozlehlé pískovcové plošiny, které místy přecházejí ve skalní města (Broumovské stěny, Ostaš, Teplické skály, Adršpašské skály, Křížový vrch, Bor). Horopisně patří oblast v pře­vážné míře k Broumovskému mezihoří, které tvoří spojnici mezi Krko­nošemi a Orlickými horami. Nejvyšším bodem je Ruprechtický Špičák (880 m) v Javořích horách; ještě vyšší Bor nad Machovem má svůj vrchol (915 m) již na polském území. Broumovským stěnám kraluje Božanovský Špičák (773 m) a Koruna (769 m), Teplicko-adršpašským ska­lám Cáp (785 m), Jestřebím horám Žaltman. Výrazné vrcholy tvoří i Ostaš (700 m) a Turov (620 m).

Největším vodním tokem broumovské kot­liny je říčka Stěnava, která k nám u Meziměstí přitéká z Polska a pod Otovicemi se na jeho území opět vrací. Patří do povodí Odry, která teče do Baltského moře. Za rozvodím, do Labe a Severního moře, odvádí vody řeka Metuje, pramenící v Adršpašských skalách.   Jejími největšími přítoky jsou Židovka, Dřevíč, Ledhuje a Zdoňovský potok. Rázovitých a malebných údolí není v popisované oblasti mnoho - kromě Metuje stojí za pozornost ještě údolí Židovky, Dřevíce a Jívky. Zajímavější a turisticky atraktivnější jsou menší potoky, protékající pískovcovými skalami, které si na svém toky vyhloubily úzké divoké rokliny (Vlčí rokle, Anenské údolí, Teplické údolí). 

Kulturní památky

Z kulturních památek jsou nejvýznamnější církevní objekty, především kláštery v Broumově a Polici nad Metují, a kostely v Bezděkově, Božanově, Heřmánkovicích, Hronově, na Hvězdě, v Polici nad Metují, Ruprechticích, Veméřovicích a Zdoňově; většina z nich je dílem velkého mistra českého baroka K. I. Dienzenhofera. Menší zámecké stavby najdeme v Dolním Adršpachu, Teplicích nad Metují, Meziměstí, Ska­lách (u Teplic) a Stárkově. Pozoruhodné jsou zbytky skalních hradů Adršpach, Střmen, Skály a Vlčinec. Na celém Broumovsku i Poličsku se dochovaly rázovité stavby lidové architektury, a to jak zděné statky tzv. broumovského typu, tak i roubené chalupy a objekty z hrázděného zdiva. Ojedinělou památkou je dřevěný kostelík na hřbitově v Brou­mově, nejstarší dochovaná stavba tohoto typu u nás (15. století). Měst­ské památky jsou nejvýraznější v Broumově a Polici nad Metují.

Skalní města

Hlavni cíle turistů - pískovcová skalní města - jsou výsledkem činnosti křídového moře, které do celé oblasti zaneslo silné vrstvy bílého písku, během miliónů let proměněné v tvrdé pískovce. Rušivým působením vody, větru a mrazu se v nich vytvořily hluboké soutěsky a pozoru­hodné skalní útvary. Ve skalních městech najdeme stovky mohutných věží, které především svou výškou nemají v Čechách obdoby, ale i polojeskyně, vodopády, souvislé skalní stěny apod. 

Historie osídlení

Divoké a neproniknutelným lesem porostlé území při severovýchodní hranici Čech zůstávalo bez trvalého osídlení prakticky až do 13. století, kdy tu benediktini založili kláštery v Polici nad Metují a Broumově a odtud kolonizovali přilehlé oblasti, především Teplicko. Většina oby­vatel v popisované oblasti, zejména v její severní části, přišla během kolonizace z německy mluvících zemí. O málo později vznikly na klí­čových místech gotické hrady, které v husitských válkách sloužily vět­šinou obráncům kalicha. Spor o luterský kostel v Broumově byl jednou z příčin vzniku stavovského povstání v roce 1618, roku 1775 vypukly v Teplicích nad Metují bouře, které postupně přerostly v největší nevolnické povstání v Cechách.

Dopravní poměry

Celá oblast je poměrně dobře přístupná veřejnou dopravou. Osu tvoří železniční trať z Týniště nad Orlicí do Meziměstí, z níž odbočuje v Tepli­cích nad Metují trať na Adršpach, Janovice a Trutnov, a z Meziměstí do Broumova a Otovic. Všechny atraktivní turistické cíle jsou dostupné autem, většinou jsou k dispozici i parkoviště (Broumovské stěny - chata Hvězda, Teplické a Adršpašské skály, Ostaš). Autobusové spojení se v poslední době poněkud zhoršilo, přesto do většiny obcí autobusy zajíždí. Do oblasti jezdí i dálkové spoje (z Prahy a Hradce Králové do Hronova, Police n. Metují a Broumova).

Při cestách v uvedené oblasti je třeba mít na paměti, že se pohybujeme v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Dodržování návštěvnického řádu je obzvlášť důležité zejména na území státních přírodních rezer­vací.

Tomáš Hillermann