Narodil se v roce 1793 v Chrudimi Antonínu Heřmanovi Resselovi, který pracoval jako c. k. mýtný. Josef Ressel vychodil farní trojtřídku a pokračoval ve studiu na gymnáziu v Linci. Poté v roce 1811 absolvoval dvouletou dělostřeleckou „bombardérskou“ školu v Českých Budějovicích, kde získal základy technického kreslení a matematiky. Od roku 1812 studoval zemědělství, účetnictví, chemii, přírodovědu a technologii na univerzitě ve Vídni. Vinou svízelné finanční situace svých rodičů, kteří ho po dvou letech již nebyli schopni na studiích podporovat, však ze studií odchází a marně se pokouší o přijetí ke studiu se stipendiem na lesnické akademii v Mariabrunnu u Vídně.  Ujal se ho komorník císaře Františka I. – Čech Jelínek, který po talentovaném Resselovi požadoval pro císaře namalování miniatury bitvy u Lipska, ve které byl armádami Rakouska, Pruska a Ruska poražen Napoleon Bonaparte. Dohodl mu u císaře slyšení a ten, nadšen Josefovou kresbou, mu uděluje stipendium 400 zlatých. Díky stipendiu pak Ressel absolvuje vytouženou lesnickou akademii, a to dokonce s vyznamenáním.

První zaměstnání

Ressel poprvé vstupuje do zaměstnání v roce 1817 jako c. k. obvodní lesní v Dolním Kraňsku na území dnešního Slovinska. Staral se o lesy v pěti okresech a je navíc pověřen vysoušením bažin a stavbami cest a mostů. Přitom mu ve Vídni vychází pojednání „Návod k rychlému a správnému výpočtu ploch“ a „Návrh dálkoměru“.  Pro své schopnosti je v roce 1820 jmenován místolesmistrem. Po roce se oženil s Jakobínou Orebičovou, se kterou má dva syny. Manželství však po dvou letech končí manželčinou nemocí a smrtí. O několik let později, v roce 1825, je jmenován lesmistrem v přímořském Terstu. Pohled na lodě plující na moři ho inspiroval k několika vynálezům, z nichž tím největším byl bezesporu parník poháněný lodním šroubem, který později zcela vytlačil z vln oceánů dosud vládnoucí plachetnice.

Ústrky nadřízených

Přemýšlivý a schopný lesník toužící po reformách se však záhy stává trnem v oku svých nadřízených, kteří se ho různými ústrky snaží zbavit. Jeho služební postup se zastavil. Josef se pouští do další práce, přestupuje na následujících 19 let do služeb válečného námořnictva a těší se, že se bude podílet na stavbě nových lodí. Stává se však jen námořním lesním agentem III. třídy. V té době se také podruhé žení. Bere si Terezii Kasteličovou, která se od smrti jeho první manželky stará o syny. V následujících letech spolu mají dalších sedm dětí, z nichž čtyři ještě v dětském věku umírají. Rodina je na tom finančně bídně, Ressel si u námořnictva platově nepolepšil – jeho prací bylo vyhledávání dříví vhodného na stavbu válečných lodí v oblasti Istrie. Neustále pracuje na lodním šroubu a v roce 1827 si na svůj vynález podává patent. V roce 1829 v Terstském přístavu dosahuje s parníkem poháněným lodním šroubem rychlosti 6 uzlů za hodinu. Při pokusech se však loď porouchala a policie mu další zkoušky zakázala. Vynález načas upadl do zapomnění a jen jeho autor věděl, jak je převratný….

Malárie a smrt

Během inspekční cesty v roce 1857 se Ressel nakazil malárií. Z posledních sil se vrací do Lublaně a tam 9. října podléhá záchvatu nemoci. Před smrtí napsal na recept vzkaz své ženě a dětem, aby hájili jeho práva na vynález lodního šroubu ve sporu s Ottaviem Fontanem, který si přisvojoval autorství šroubu. Vdově zbyly pouze dluhy a zůstala s dětmi takřka bez prostředků. Spor ukončila až americká akademie věd v roce 1866, a tak se Resslovi, byť posmrtně, dostalo zaslouženého uznání a jeho rodině byla přiznána císařská penze.

sš