Hora, která je viditelná ze všech stran, se vypíná do výšky 837 metrů nad mořem, má pravidelný tvar kužele a lidé ji navštěvují odnepaměti. Již Bohuslav Balbín se v roce 1681 o hoře zmiňuje ve své knize Krásy a bohatství České země.

Světoznámý cestovatel Alexander von Humboldt se v roce 1819 nadšeně vyjádřil o rozhledu z Milešovky v dopise svému příteli Rössmaslerovi slovy: „Pohled z Milešovky po okolním Českém středohoří patří mezi třetí z nejkrásnějších z těch, které jsem na světě spatřil…“ Tento cestovatel zůstal Milešovce věrný a v dalších dvaceti letech se na ni rád vracel.

Rozvoj turistiky

Největší zájem o výstupy na nejvyšší místo Českého středohoří začal v 19. a počátkem 20. století. Prvními návštěvníky byli lázeňští hosté z Teplic a členové turistických a okrašlovacích spolků z širšího okolí Teplicka a Lovosicka, které v té době byly jak německé, tak české. Tehdejší návštěvníci obdivovali krásy výhledů nejen přes den, ale po přenocování na vrcholu si vychutnávali i východ slunce v této pozoruhodné krajině. K dopravě na vrchol sloužily muly a nosítka, které poskytli a obsluhovali obyvatelé obce Bílka, v níž dodnes leží jedno z východišť trasy k vrcholu.

Velké změny na vrcholu Milešovky nastaly po roce 1905, kdy zde byla vybudována meteorologická stanice s výhledovou věží. V pozdějších letech zde vznikla restaurace, která však musela být po roce 1968 a po umístění vojenských zařízení na vrchol uzavřena. Teprve před několika lety se sem restaurace vrátila a na vrcholu je i možnost přespání.

Dvě cesty na vrchol

Na vrchol vedou dvě turistické trasy, a to již ona zmíněná z obce Bílka (modrá značka), druhá vede z obce Milešov (červená značka). Na obou trasách najdete odpočinková místa a orientační mapy, postavené Lesy ČR z prostředků, které podnik poskytuje na rozvoj návštěvnosti lesa, tedy z takzvaného Programu 2000.

Ať již zvolíte jednu nebo druhou trasu, půjdete po lesích ve správě Lesní správy Litoměřice, které byly v osmdesátých letech minulého století hodně poničeny imisemi z elektráren a dolů v Podkrušnohoří. Následky jsou vidět dodnes, ale lesníci se dlouhodobě snaží tento smutný stav napravit. Je to však běh na dlouhou trať a výsledky se dostaví až po hodně dlouhé době.

Přesto můžete vidět mladé lesy, výsledek práce po nutné těžbě poničených porostů, lesní cesty místo dřívějších úvozů a kamenitých tras.

Většina nových lesů je tvořena odolnějšími listnatými dřevinami. Jak budete stoupat k vrcholu, jsou lesy přírodnější a vy vstupujete do botanické rezervace s původními listnatými lesy na skalách. Zajímavostí jsou i otvory do vnitřku hory, takzvané ventaroly, kterými v zimě proudí teplejší vzduch z podzemí a v létě vzduch studenější. Tento jev lze pozorovat ve větším měřítku na kopci Boreč, také zde v Českém středohoří. Tam se ale vypravíme jindy.

Aleš Kryšpín